7. C - Bez velkého překvapení, opět v síti polapeni :)

Čekali jsme to, a proto jsme si užívali společné dny naživo ve škole.

V září jsme se téměř všichni vydali na výlet do Mladé Boleslavi a do Milovic. Stihli jsme si i zopakovat učivo z loňského roku. Naplánovali jsme vánoční turnaj ve fotbálku. Prožívali jsme naplno opravdu každý den, protože po loňských zkušenostech jsme si dokázali víc vážit společně prožitých chvil. Přestože jsme dodržovali všechna další a další vyhlašovaná opatření, situace se zhoršovala a my se opět připravovali na nové kolo distanční výuky. 

A tak nás konec října zastihl znovu u našich počítačů a mobilních telefonů. Rodiči i učiteli mnohdy proklínaná technika už podruhé zachraňuje alespoň částečně naši výuku. 

Většina žáků 7.C se poctivě připojuje každý všední den ke svým schůzkám, pracují, seč jim technika dovolí. Vidím u nich velkou snahu, občas z hodiny "vypadnou", jejich hlásky se ztrácejí z éteru, přesto se znovu připojují, posílají vzkazy přes jiné aplikace, snaží se najít možnost, jak být s ostatními v hodině. Navíc si pomáhají navzájem. Často žák absolvuje hodinu připojen alespoň přes WhatsUpp.

Menší část třídy pracuje úplně sama. Tito stateční bojovníci pravidelně přicházejí do školy, aby si vyzvedli novou dávku pracovních listů. I u nich obdivuji jejich snahu a úsilí, s jakým se snaží pochopit novou látku bez výkladu učitele. Naučili se požádat o vysvětlení učiva e-mailem. 

Vážím si svých dětí. Každý den mi dokazují, že přes všechny klopotné překážky, kterými se v on-line hodinách probíjíme my učitelé, to stojí za to. To jsem se při distanční výuce svých žáků naučila zase já.