Dopis pro 8.B

Milé děti,

na kalendáři na stole je stále datum 11.3.2020. Zůstala jsem sama, opuštěná. Nikdo tu nekřičí, ale ani se nesměje. Nechaly jste mi tu jednu svačinku (děkuju Honzíku), pár sešitů a učebnic, boxíky s pomůckami na výtvarnou výchovu a zeď ošoupanou od toho, jak jste se o mě ve chvílích před prověrkou v obavách opíraly. Kytkám se daří dobře, nikdo do nich nevylévá vodu od vodovek. Ty se mají. Mně je smutno. Kdy přijdete? Paní učitelka sem za mnou chodí, připravuje vám tady pracovní listy a z první lavice vám vykládá angličtinu přes počítač. To je vždy veselo, alespoň vás můžu na chvíli slyšet. (Tedy jen některé. Někteří, i když slyším paní učitelku, jak volá vaše jméno, mlčí - asi se stydíte, že bych slyšela, že něco neříkáte dobře. To ale přece vůbec nevadí. Víte, že chybami se člověk učí.) Moc se těším, až se zase budeme setkávat. Děti, držte se, čekám tu na vás. 

                                                                                                    Vaše třída.