Prosincové kouzlo Fénixčanů z 9.C

Prosinec bývá ve škole vždycky trochu jako sprint – než se člověk rozkouká, už svítí světýlka, někde voní cukroví a najednou je konec roku. A přiznávám, že tenhle článek píšu až teď v lednu… protože prosinec u Fénixčanů z 9.C byl tak nabitý, že se to dřív prostě nestihlo. Ale o to víc stojí za to se k němu vrátit.

V prosinci se Fénixčané ukázali v té nejlepší podobě – když se rozhodnou udělat radost druhým. Společně jsme udělali dobrou věc pro školu: převlékli jsme se do kostýmů Mikuláše a čerta a vyrazili potěšit děti. Bylo krásné sledovat, jak deváťáci dokážou na chvíli odložit „deváťáckou pózu“ a stát se těmi, kteří tvoří atmosféru. Smích, nadšení, trochu čertoviny (samozřejmě s mírou) – a hlavně opravdová radost na obou stranách.

Adventní nálada se promítla i do běžných dní. Třída žila výzdobou, světýlky a takovým tím zvláštním klidem, který se občas mezi všemi povinnostmi přece jen objeví. A i když prosinec bývá tradičně rychlý a někdy chaotický, tentokrát měl hezký rytmus.

Závěr měsíce jsme si užili společně poslední školní den před prázdninami. Byli jsme jako třída pohromadě, jedli jsme cukroví, povídali si, tančili a bavili se o Vánocích, svátcích a tradicích – o tom, co kdo doma drží, co má rád a co mu dělá radost. Byla to přesně ta chvíle, kdy je vidět, že i deváťáci umí zpomalit a vytvořit příjemnou atmosféru.

Nakonec jsme si popřáli krásné svátky a rozešli se domů. A i když už je teď leden a jedeme dál, prosinec u Fénixčanů zůstává jako měsíc, kdy se z jejich ohně stalo hlavně světlo – pro mladší děti, pro školu, i pro nás navzájem.

tř. uč. RB